Historie
Nejstarší dějiny
Zvičina a kraj pod ní je zemí kamenitou, zimy jsou zde delší a tvrdší. Nebylo to proto území přitažlivé pro osídlování a nálezy pravěkého osídlování jsou zde proto ojediněle (Mlázovice, Vřesník, Želejov).
Trvalé osídlení počalo až po příchodu Slovanů v 5. století našeho letopočtu. Staroslovanské sídliště bylo archeology objeveno na území dnešního Vřesníku, kde stála osada (okrouhlice). Byla nalezena keramika pražského typu, tj. vysoké hrncovité nádoby vyklenuté v horní části, s nízkým hrdlem a zaobleným okrajem.
Tlak Avarů přinutil Slovany k budování obranných hradišť, mezi než patří hradiště Vala (také Valy, Na Valech) nad Kalem. Zde byly nalezeny hliněné nádoby s vlnovkou, charakterizující slovanskou kulturu.
Lid Podzvičinska patřil kmenu Charvátů.
Období feudalismu
V 10. století došlo ke slučování slovanských kmenů sídlících na našem území a tvořil se první český stát. Jeho počáteční hranici tvořily Chlumy na jihu od Podzvičinska. Na sever od Chlumu do hloubi asi čtyřiceti kilometrů se táhl nepropustný pomezní hvozd, který s horami, skalami a vodami tvořil přirozenou ochranu země. Hustý prales jako první zdolali Poláci, kteří v říjnu roku 1110 přešli Krkonoše i Chlum a zvítězili v bitvě na říčce Trotině nad češkým knížetem Vladislavem I.
Osudy Zvičinska jsou spojeny s historií Miletína a od roku 1637 s panstvím Bílé Poličany.
Obec Zvičina
Na západním svahu Zvičiny vznikla asi v 15. století malá obec. Již v roce 1561 je znám český název Zvičina. Teprve v roce 1648 je první název německý Vitchschin, 1704 Zwitchin a 1790 Switschin.
Chudé pozemky patřily ke statku miletínskému a Miletín držel rod Trčků. Poslední tohoto rodu Jan prodal v roce 1540 Miletín Zikmundovi Smiřickému. K miletínu patřiliy tehdy obce: Rohoznice, Jahodná Vidoň, Borek, Želejov, Chroustov, Zdobín, Dehtov, Třebihošť, Trotina, Zvičina, Dvoreček, Brusnice, Borovnice Velká i Malá, Debrné a díl Olešnice.
Roku 1567 koupil Miletín Jiří z Valdštejna, který dal vybudovat na vrcholu malý dřevěný kostelíček roku 1584. Na Zvičině bylo pouze 12 rodin poddaných.
Roku 1624 dal Albrecht z Valdštejna Zvičinu, Třebihošť, Trotinu a část dehtova v manství Poličanské.
V tomto období se v letech 1627-1628 ukrýval v Bílé Třemešné u českého pána Jiřího Sádovského ze Sloupna Jan Amos Komenský. Napsal zde vynikající pedagogické dílo Didactica magna.
Po skončení třicetileté války roku 1648 zbylo na Zvičině jenom 6 poddaných rodin, celkem 12 osob.
Výsledky třicetileté války znamenaly v druhé polovině 17. století nástup protireformace a s ní spojený útisk třídní, náboženský i národnostní. Správa Bílých Poličan již úřadovala německy. Do vylidněné země byli přivádění poddaní německé národnosti.
V sedmileté válce s Pruskem byla zřízena tzv. ,,Císařská cesta", která spojovala bojiště na Zvičině a na Zálesí. Táhla se po návrší od Kuksu k Zálesí přes Čertovy hrady, Zátluky, od Dehtova pokračovala po silnici směřující k Bílé Třemešné až k Mezihoří a odtud Perenskou cestou na Zvičinu (Perenská cesta, vedoucí po jižním úpatí Zvičiny nad Třebihoští, se nazývá po Františku Pieronim di Cagliano, synu architekta italského původu, od něhož koupil Kotulínský některé statky - se stavbou cesty po ,,hřbetu" Perných se začalo roku 1657).
Za napoleonských válek prodal roku 1804 Kotulínský poličanské panství Františku Xaveru Cecinkarovi, rytíři z Bírnice, pražskému měšťanu. Roku 1873 koupila panství od jeho potomků Rosa kněžna z Hohenlohe-Bartenštejna, rodem hraběnka ze Šternberka. 18 obcí a mezi nimi Úhlejov, Zvičina s 61 domy a 451 německými obyvateli (farou patřila do Horní Brusnice), Horní Dehtov, Dolní Dehtov.
Období kapitalismu
Feudální povinnosti byly zrušeny zákonem ze 7.září bouřlivého roku 1848. V roce 1849 byl proveden výmaz povinností vůči vrchnosti, církvi a jiným.
Základem obživy na Zvičinsku bylo zemědělství. Selo se hlavně žito a oves, len, kousek řepy pro krávy, hrách a sázely se brambory pro živobytí lidí. Vyrábělo se i červené zelí, zvané ,,zvičinské" - horské. V živočišné výrobě se chovaly krávy, prasat bylo málo, protože brambory se hlavně sázely pro lidi. Dále drůbež, králíci, holubi, kozy a včely. Mléko se neprodávalo, ale hospodyně tloukly máslo a prodávaly jej do obchodu nebo na trhu. Pro domácí potřebu se dělal tvaroh.
Tvrdý život vychoval pilný, houževnatý a odolný lid tohoto kraje.
Po celé období byly česko-německé spory.
Kraj těžce postihla agrární krize v letech 1880-1900. Značné vystěhovalectví, odchod na cizí statky do služby a přechod do průmyslu. Krajinu postihlo v letech 1850-1914 dosti živelných pohrom (průtrže mračen, mrazy, voda,...), na obyvatele dolehl hlad a drahota první světové války. Nadšení z nabyté samostatnosti v roce 1918 vystřídala opět bída a narůstající nezaměstnanost, vrcholící ve světové krizi v letech 1929-1933. Krize postihla hlavně textilní průmysl a udělala tečku za perlařstvím.
Zvičina byla i v období první republiky místem národních protestů a manifestací. Politické tábory se zde konaly v roce 1919, 1920 a 1924. Tábory lidu proti rozpínavosti Němců sem svolávala Národní jednota severočeská. Proti hrozbě německého fašismu tu byl tábor lidu již v roce 1933.
Zabrání zvičinského území na základě Mnichovského diktátu provedla německá vojska ve dnech 10.října - 23.listopadu 1938. Po vyhlášení ,,Protektorátu Čechy a Morava" na Zvičinu již nikdo legálně nemohl.
Boj proti okupantům byl zahájen 3.května 1945 revolučním národním výborem v Miletíně. Dne 4.května odtáhli Němci z Miletína. 5.května byla německá posádka převezena z Miletína na Zvičinu. 10. a 12. května přišla Rudá armáda do Miletína, Třebihoště a okolí.
