Geologický vývoj


Zvičinu tvoří ostrov krystalických břidlic, vyčnívající z permských a křídových uloženin. K tektonickému vyzdvižení došlo v třetihorách podél linie tzv. lužického přesmyku.

Ruly a fylity

Rula

Krystalické břidlice jsou tzv. horninami přeměněnými. Z nich se na Zvičině vyskytují ruly a fylity. Vznikly z vyvřelých nebo usazených hornin buď účinkem vysoké teploty nově vyvřelých hmot v sousedství nebo vysokým tlakem, jemuž byly vystaveny při vrásnění zemské kůry. Přitom původní horniny překrystalizovaly a dostaly vrstevnatý (neboli břidličnatý - odtud jejich název) sloh.

Ruly vznikly silnou regionální přeměnou ve značných hloubkách zemské kůry za vysokého všesměrného tlaku i teploty a za spolupůsobení mohutných masivů vyvřelých hornin. Došlo zde k úplné přeměně původních hornin (asi prvohorních). Ruly jsou složeny hlavně ze živce, křemene a slídy. Složení lze poznat dobrou lupou. Jsou barvy světle šedé, šedé, tmavošedé, žlutavé, hnědé až červenavé.

Fylit

Naproti tomu fylity, kdysi oblíbená krytina střech, vznikly poměrně slabou přeměnou, nepříliš hluboko v zemské kůře za málo zvýšené teploty a za postranního tlaku. Obsahují mimo mikroskopických zrnek křemene šupinky muskovitu (sericitu) a menší podíly chloritu, albitu a biotitu, někdy i čočky vyloučeného šedobílého křemene. Složení lze poznat jen mikroskopem. Fylity jsou barvy bělavé, šedozelené až šedé.

Ruly a fylity vidíme na Zvičině nejvíce ve formě odloupnutých větších či menších kamenů (balvanů) od podzemního masivu na polích. Zde je zemědělci musí téměř každoročně sbírat, ukládají je na skládky při polních cestách a pak odvážejí jako stavební kámen. Jako masiv jsou dobře viditelné na odkrytém svahu Zvičiny (asi 500m od jejího počátku u lesa pod osadou Zvičina). Krásné slohové vrásnění odkryl sesuv půdy po dešti při silnici u Horního mlýna v Brodku.


Že ruly a fylity byly vyzdviženy pod křídovými sedimenty (pískovci) dokazuje skutečnost, že krystalické břidlice Zvičiny jsou pískovcovými útvary ze všech stran obklopeny opravdu jako ostrov v moři. Pískovce tvoří na severu např. hřeben nad Mostkem (viz zrušený pískovcový lom při silnici z Mostku na Debrné), kvádrový rozpad pískovce po levém svahu Těšnovské vodní nádrže (také zvané údolní nádrž Bílá Třemešná), Slučí kameny nad obcí Debrné a vůbec podklad celého lesního komplexu Království. Na východě jsou to pískovcové skály nad Bílou Třemešnou a Horním Dehtovem na Mezihoří, přírodní rezervace Čertovy hrady (1ha balvaniště peruckých a korycanských pískovců) a území Zátluk. Na jihu vystupují pískovcové útvary v lese Čeperka pod obcí Třebihošť a bývalé pískovcové lomy jsou v Miletínském lese nad Úhlejovem a pod Chroustovem. Na západě tvoří pískovce např. svahy Vyšehradu. Při trochu fantazie je možno si úchvatný horotvorný proces třetihor na území Zvičiny jistě představit.

Rozpadem permských pískovců vznikly v celém kraji charakteristické červené půdy, zbarvené kysličníky železa.

Z nerostného bohatství má dnes jen místní význam rula na polích nasbíraná jako stavební kámen a omezená těžba pískovce.

V minulosti však již v 17.století se těžil pískovec svojí kvalitou použitelný v sochařství a na výrobu mlýnských kamenů v dnes opuštěném lomu u Brodku (proti Miletínským lázním).

Pokusně na jižním svahu Zvičiny těžila vrchnost z Bílých Poličan po roce 1720 stříbro (území Havírny nad Růžovkami a u vodárny pod Chroustovem), ale s výsledkem neodpovídajícím vynaloženým nákladům (majitel si z celého výtěžku dal zhotovit náprsní kříž). V roce 1824 několik občanů z Miletína těžbu obnovilo, ale opět bez efektu. Pokus o těžbu stříbra byl asi učiněn i pod prameny Bystrého potoka ve strži vpravo při místní komunikaci z Třebihoště na Zvičinu (Nade vsí).

Rytíř Cecinkar rovněž bez výsledku se pokoušel v roce 1812 najít v Úhlejovském kopci kamenné uhlí.

Na Zvičině se dnes již ojediněle nacházejí polodrahokamy (acháty, karneoly, jaspisy, dříve i topasy a chalcedony).